AUDIX ALL ACCESS: Progresivní trio Gracchus spojuje metal a melodii s mikrofony Audix

„Každý mikrofon je optimalizován pro daný typ zdroje. Postavíte je, zaměříte a hned máte k dispozici skvělý zvuk, se kterým můžete pracovat."

Progresivní metalové trio Gracchus představuje mezinárodní spolupráci. Zakladatel, zpěvák a rytmický kytarista Bernhard Schnellmann a bubeník Allan Murphy pocházejí ze Švýcarska, ale hlavní kytarista Jeff Elrose je doma v New Jersey, takže kombinace švýcarské preciznosti a amerického přístupu vytváří zvuk, který je těžké identifikovat, ale snadné si ho zamilovat - heavy jako dveře curyšského trezoru, ale otevřený a přístupný tak, aby oslovil jak zaryté metalové fanoušky, tak i pouhé metalové zvědavce. Své skladby si vždy nahrávali sami, včetně těch z posledního EP Infectious. Jak na pódiu, tak ve studiu hrály po celou jejich kariéru zásadní roli mikrofony Audix. Schnellmann a Murphy nás zasvětili do geneze a úspěchu kapely a do toho, jak používají mikrofony jako D2 a D4 na tom tomy, D6 na kopák, i5 na kytarové kabinety a snare, OM7 na vokály, další i5 a A133 ve studiu a nejnověji nový studiový dynamický vokální mikrofon PDX720.

Začněme tím, jak každý z vás začal hrát na svůj nástroj.

Bernhard Schnellmann: Začínal jsem jako dítě, když jsem se učil hrát na klavír. Můj otec byl klavírista, takže v naší rodině bylo přirozené hrát nejdříve na klavír. Na klavíru se mi také líbí jeho údernost - máte k dispozici víc než jen melodii, se kterou můžete pracovat. Můžete harmonizovat, máte rytmickou sekci, přeci jen máte dvě ruce, že? V určitém okamžiku jsem pak chtěl hrát na housle. Takže jsem na klavír trochu zapomněl. Teď s ním znovu začínám, protože je užitečný zejména při produkci.
Můj otec byl také velkým fanouškem Deep Purple a Steppenwolf. Koupil mi elektrickou kytaru Washburn X Series. Dlouho mi ležela ve skříni, protože jsem chtěl hrát na bicí, čemuž rodiče v našem bytě pochopitelně nebyli nakloněni. Pak jsem začal poslouchat Metallicu a Rammstein. Riffy Rammstein se hrají snadno, ale jsou hodně úderné. Tak jsem se poprvé dostal k rytmické kytaře.

Allan Murphy: První paličky jsem dostal, když jsem byl hodně malý. Bylo mi asi čtyři nebo pět let. Prostě jsem začal hrát na našem nábytku a rodiče přišli na to, že opravdu potřebuji bicí soupravu. Nejdřív jsem dostal dětskou bicí soupravu. Odtud jsem se posunul výš.

Jaká byla vaše první kapela nebo první vystoupení před publikem?

AM: Před Gracchusem jsme s Bernhardem hráli v naší středoškolské kapele. Myslím, že jsem se k nim přidal o něco dříve než on.

BS: Nejdřív mě v kapele nechtěli. Musel jsem se ptát asi čtyřikrát nebo pětkrát! [smích] Pak jsem hrál na kytaru v kapele Whitefield. Dodnes nevím, proč nás tak kapelník pojmenoval. Pokaždé, když jsem se zeptal, měl jinou historku. Chtěl jsem to vzít profesionálně, tak jsem šel na Musicians' Institute v Hollywoodu.

Školu velmi dobře známe, je skvělá.

BS: Hledal jsem, kam chodily všechny moje idoly. Tam jsem potkal Jeffa Elrose, našeho kytaristu z New Jersey. Jakmile jsem skončil, vrátil jsem se do Švýcarska. Narazil jsem na Allana, který v té době hrál na basu v jiné kapele.

AM: No, měl jsem ještě nějaké další projekty, ale ty byly velmi krátkodobé. Spíš jsem jen zaskakoval. Jako baskytarista to tak ale cítím asi vždycky!

Jak vznikl Gracchus?

BS: Věděl jsem, že Allan hraje na basu stejně dobře jako na bicí, a tak jsem ho požádal, aby se stal bubeníkem v mé kapele. On na to: „Tak jdeme na to!" A tak jsme spolu založili Gracchus a já chtěl, aby můj bratr hrál na basu, ale on byl zaneprázdněný úspěšnou místní kapelou. Navrhl mi baskytaristu, se kterým dlouho hrál. Zkusili jsme několik kytaristů, kteří nefungovali, a tak jsem oslovil Jeffa, kterého jsem potkal na Musicians' Institute a byl to nejlepší kytarista, kterého jsem znal. Tehdy jsem nevěděl, co dělá, ale poslal jsem mu nějaká dema a on řekl, že se mu moc líbí písnička ‚My Ashes‘. Tato písnička ho přiměla přijet do Švýcarska. S EP Cluttered and Crowded v roce 2018 jsme našli svůj groove, pak následovalo LP Murder Party, se kterým jsme hned vyrazili na turné. Evropské turné skončilo těsně před začátkem pandemie. Pak jsme chtěli jet do USA, ale samozřejmě se všechno zastavilo.

AM: To však vedlo k určité produktivitě. Udělali jsme brainstorming a zavázali se, že budeme vydávat jednu píseň měsíčně, dokud neskončí lockdown. Byli jsme ve studiu a Jeff samozřejmě nemohl cestovat, ale zvládli jsme to 14 měsíců v kuse.

Kdy jste se poprvé dozvěděli o mikrofonech Audix jako o něčem, co byste mohli používat na pódiu nebo ve studiu?

BS: Jako první jsem si koupil OM7, mikrofon pro živá vystoupení. Měl jsem ještě jeden mikrofon a měli jsme koncert v jednom divném klubu. Na mikrofonu svítilo červené světlo a kvůli vlhkosti v něm se začal tak trochu vařit a prostě se rozbil. Potom jsem si řekl: „Chci něco špičkového, co nebude znít tlumeně, projde mixem a s čím bude moct pracovat každý zvukař." Sestra mi koupila OM7 a řekla: „Teď pokaždé, když budeš hrát, budeš mít kolem sebe něco z rodiny." Líbilo se mi, jak to znělo, a už jsme u toho zůstali.

AM: To bylo na začátku. Když jsme začali s nahráváním demosnímků, řekli jsme našemu zvukaři, že chceme na bicí mikrofony, se kterými bychom mohli jezdit na turné, ale které by fungovaly i ve studiu. Chtěli jsme něco univerzálně použitelného. Tuhle otázku miluje každý zvukař, že? [smích] „Můžu mít něco, co umí všechno?" Takže jsme se rozhodli pro D2 a D4 na tomy a D6 na kopák a víte co? Umí všechno. Jsou malé, znějí fantasticky a jsou robustní. Nikdy jsme se neohlíželi zpátky. Nedávno jsme si pořídili také i5, které budu používat na snare.

BS: Ano, i5 bude také hrát hlavní roli ve zvuku kytary Jeffa Elrose. Jeho zvuk se hodně "leskne". Model i5 nezní pronikavě, ale zachytí to perfektně, přičemž zároveň zachovává spodek.  Naživo ho budeme používat na jeho aparátu a ve studiu ho plánujeme spárovat s A133, abychom mohli kombinovat dva mikrofony.

Slyšeli jsme také, že jste si nedávno pořídili nový mikrofon PDX720, což je studiový vokální mikrofon, ale dynamický namísto obvyklých kondenzátorů používaných k tomuto účelu. Už na něj máte nějaký názor?

BS: PXD720 jsme již použili na vokály, a dokonce i na kytaru a je úžasný. Samozřejmě, že vokály jsou jeho hlavní aplikací. Pravděpodobně to bude můj hlavní studiový vokální mikrofon do budoucna.

Jak byste porovnal Audix s jinými mikrofony, které jste používal? Pokud chcete, rozdělte to podle použití.

BS: Mikrofony D2 a D4 jsou skvělé z praktického hlediska, když ostatní mikrofony jsou příliš velké, což ztěžuje jejich směrování.

AM: Další velkou výhodou je, že je můžete připevnit na bicí a nepotřebujete další mikrofonní stojany. Zvukově jsou opravdu dost dobré i do studia. Mají skvělý zvukový profil pro tomy. Je tam trochu toho středového soundu, což je pro tenhle druh hudby, kterou děláme, ideální, protože nemusíte potom používat moc ekvalizér.

BS: Takhle je to se všemi mikrofony Audix, které jsme používali. OM7 je naživo fantastický, protože zvukaři z něj velmi rychle dostanou dobrý zvuk bez ohledu na místo konání. Je to absolutně nejlepší mikrofon, který jsem kdy naživo používal.

AM: Má také tak dobrou směrovost. Odstraňuje většinu okolního zvuku v okolí daného zdroje. Když ho namířím přímo na sebe, tak bicí nejsou tak hlasité, což je důležité, protože někdy zpívám a nechci, aby mi bicí pronikaly do zpěvu.

BS: Pokud zůstanete v ekosystému Audix, každý mikrofon je optimalizován pro svůj typ zdroje, že? Jsou vyladěné hned po vybalení z krabice, nasadíte je, namíříte na zdroj a okamžitě máte skvělý zvuk, se kterým můžete pracovat. Je možné, že z nějakého důvodu budete muset následně provést drobné úpravy, ale není to tak, že by inženýr s mikrofonem bojoval.

Děkujeme za tuto zpětnou vazbu. Připomíná mi to, že některé digitální mixážní pulty mají presety vstupních kanálů pro různé nástroje a vokály.

BS: To je velmi dobře řečeno - je to vlastně i naše zkušenost. Zvukaři mají rádi, když se objevíte s Audixem, protože vědí, že jejich práce bude jednodušší.

Vozíte si tedy na turné vlastní mikrofony, místo abyste používali ty, které vám poskytne klub nebo dodavatel zvuku?

BS: Určitě si vozíme vlastní věci. Cestujeme také s vlastním inženýrem. S ním také předem zkoušíme. Ale spolehlivost mikrofonů bez ohledu na místo konání nebo jeho personál je prostě skvělá.

Bernharde, mluvil jsi o Metallice a Rammstein jako o hudební inspiraci. Můžete jmenovat nějaká další jména, ať už v rámci metalu, nebo mimo něj?

BS: System of a Down. Vzpomínám si, jak jsem se jako šestnáctiletý díval na všechna jejich videa. A taky mě náš kytarista Jeff přivedl k hudbě Avenged Sevenfold, které jsem si zamiloval.

AM: V dětství na mě měli obrovský vliv Linkin Park. Poslouchal je můj starší bratr, a tak mě k jejich hudbě dostal. V poslední době jsem ovlivněn francouzskou metalovou skupinou Gojira, zejména kvůli bubeníkovi Mariovi Duplantierovi. Vždycky psali zajímavou hudbu.

BS: Beethoven byl heavy metalem klasické hudby! Způsob, jakým jsou uspořádány rytmické a nižší tónové sekce orchestru, je velmi metalový. A stále zní moderně. Také se hodně psalo o Bachově vlivu na metalové a hardrockové kytaristy, navíc nemůžete být sólový kytarista a neznat Paganiniho! Máma by mě zabila, kdybych nezmínil Flaco Jimeneze!

Jaký máte pocit ze vztahu s firmou Audix? Jaký je náš zákaznický servis?

BS: Úžasný. V poslední době jsme s nimi hodně mluvili a jsou tak vstřícní. Opravdu si na vás udělají čas. Je spousta společností, se kterými můžete mluvit, a trvá jim třeba čtyři týdny, než se vám ozvou, když máte problém. Ale ne Audix.

Co bys poradil mladým hudebníkům, kteří chtějí založit kapelu jako Gracchus?

AM: Především je dnes tak snadné nahrávat vlastní hudbu. V tom je síla - můžeš zůstat nezávislý.

BS: K nahrávání nepotřebujete konzoli za milion dolarů. A hlavně se nebojte něco pokazit. Tak vznikají šťastné náhody. Učte se praxí.